ROZHOVOR: „Řada lidí si nedokáže představit, co mentální příprava znamená,“ říká hokejový mentální kouč Lukáš Mareš

Sport je z velké části také o hlavě. Otevřete dveře do světa sportovní psychologie a filosofie s mentálním koučem Lukášem Marešem. V našem rozhovoru prozkoumáme, jaké výzvy přináší sport a jak se sportovci připravují na maximální výkon. Zjistíme, jaký vliv má mentální příprava na jejich úspěch na hřišti i v životě mimo něj nebo jaký smysl mají pro sportovce rituály. Připojte se k nám a objevte, jaké role hraje psychika ve sportu a jaká filosofická témata se v něm otevírají.

Jste mentální kouč a filosofický konzultant, co si pod tím můžeme  představit?

Jednoduše řečeno, jako mentální kouč se zabývám mentální přípravou na výkon, a to zejména u sportovců. Pracuji jak s dětmi, tak s dospělými sportovci a sportovkyněmi napříč sporty jako lední hokej, basketbal, tenis, fotbal, šipky, krasobruslení, házená, florbal, střelba či plavání. Velmi mě zajímá otázka, jak se vhodně popasovat s výzvami, které s sebou sport přináší. Příkladem může být zvládání předzávodního stresu, ale také vypořádání se s chybou, vlastními očekáváními nebo obavami před zápasem. Považuji za důležité poznávat sebe sama a učit se připravit na výkon tak, abych v něm měl větší zónu kontroly. Se sportovci se zaměřujeme na otázku, co můžeme ve své hře ovlivnit, a pracujeme na tom, aby během výkonu dokázali adekvátně reagovat na vývoj utkání či závodu.

Na co se v těchto otázkách zaměřujete?

Sport s sebou přináší zajímavé výzvy, se kterými stojí za to pracovat. Můžeme se třeba ptát, zda je správné se určitým způsobem při hře zachovat k soupeři, co to vlastně znamená hrát týmově nebo na obecnější rovině, jak stojí za to žít a co je v životě vlastně podstatné. Mojí zkušeností je, že se těmto otázkám často nevěnuje pozornost, jakou by si zasloužily. Proto se snažím ve své práci kombinovat mentální přípravu s filosofickým rozhovorem. V praxi to vypadá tak, že se sportovci individuálně nebo ve skupině o těchto obecnějších otázkách přemýšlíme a pokoušíme se v nich lépe vyznat. Cílem v tomto případě není podpora dobré výkonnosti, ale spíše ujasnění vlastních postojů, prověření názorů a obohacení myšlení o nové perspektivy. Zrovna nedávno jsem s jedním šestnáctiletým klientem řešil, co je to vlastně přátelství a kdy jde o přátelství opravdové. Pracovali jsme přitom s názory, které k tématu kdysi vyslovil filosof Aristotelés, a zamýšleli se nad tím, co si z nich chce klient vzít do svého života.

Čtěte také: „V kariéře lituji jedné věci,“ přiznal Jágr před ceremoniálem v Pittsburghu

Spolupracujete s klubem Motor České Budějovice, jak tato spolupráce  vypadá?

S českobudějovickým Motorem spolupracuji od sezony 2016/2017. Působím u mládeže, kde jsem zpočátku byl v kontaktu pouze s vybranými hráči staršího dorostu. Postupně se moje role rozrůstala a přibývaly další programy. Patří sem individuální rozhovory s hráči Akademie, týmová sezení napříč všemi věkovými kategoriemi, vzdělávací semináře pro trenéry či diskuze s rodiči. S trenéry jsme kupříkladu v loňské sezoně absolvovali jednodenní seminář zaměřený na nácvik dobré komunikace. Velmi hrdý jsem na sociální program klubu, který má za cíl otevírat našim hráčům oči i pro jiná než čistě sportovní témata.

V čem tento program spočívá?

Spolupracujeme s Centry ARPIDA a BAZALKA, které se starají o klienty s různými typy a stupni postižení. Nutno dodat, že konkrétní obsah mojí práce se vždy odvíjí od toho, jakou váhu mentální přípravě přikládá vedení klubu a jak se konkrétně domluvíme s trenéry. Snažím se zdůrazňovat, že mentální příprava není pouze pro ty, kteří se potýkají s nějakým problémem, ale její role u mládeže je především rozvojová. Na klubové úrovni mě velmi zajímá otázka, jak nastavit principy práce s hráči a rodiči tak, aby si ze sportu odnesli co nejvíce dobrého do života. V samotné praxi je mým úkolem podněcovat hráče k tomu, aby se na svůj výkon i kariéru dokázali podívat z vícera úhlů a rovněž aby dokázali prodat svůj výkonový standard v soutěžních podmínkách.

Kolik % výkonu u sportovce je podle Vás mentální příprava?

Nejsem si jistý, jestli je zde vhodné mluvit o procentech. Ve veřejném prostoru se můžeme setkat s výroky typu „hlava tvoří 70-80 % výkonu“. Přijde mi, že když někdo hovoří o významu mentální přípravy v procentech, snaží se tím prostě říci, že jde o něco důležitého, co bychom neměli ve sportu zanedbávat. Kvalitní výkonnost se ovšem skládá z celé řady složek, které jsou vzájemně úzce provázané. Můžeme si to ilustrovat na příkladu z praxe. Pokud hraji hokej a mým cílem je se kvalitně připravit na nadcházející turnaj, pak do hry vstupuje to, jak dobře spím, jak vypadá moje strava, zda trénuji efektivně a přiměřeně, jak se mi daří odpočívat a samozřejmě i to, jak si dokážu věřit. Těžko ovšem mohu jít do utkání zdravě sebevědomý, pokud netrénuji naplno a nedávám tomu maximum. Podobně těžko mohu být dobře vyspalý, pokud nemám zdravé předspánkové návyky a nedokážu před spaním uklidnit vlastní myšlenky. Mentální připravenost je zde ovlivněna dalšími oblastmi a sama je ovlivňuje.

Čtěte také: ROZHOVOR: „Hlavní je makat, kritiku na internetu nečtu,“ říká mladý talent Michael Hrabal

S čím sportovci nejčastěji bojují/s jakými otázkami nebo starostmi za Vámi chodí?

Často se setkávám s tím, že sportovec nedokáže přenést výkony z tréninku do utkání či závodu. S tím se pojí řada dílčích témat, například že si ve hře tolik nevěří, že po chybě přestane hrát svou hru či že ve výkonu ztrácí koncentraci na herní dění. Sportovci si rovněž v určité fázi sezony kladou otázku, kam chtějí směřovat dále. V tomto případě se snažíme zmapovat a projasnit myšlení tak, aby se mohli odpovědněji rozhodnout. V případě týmů jsou častým tématem vztahy a dobré fungování mezi sebou. S tím se pojí zejména téma komunikace, konkrétně schopnost pojmenovat svoje pocity a myšlenky, konstruktivně dávat kritiku a rozumně se ke kritice stavět.

Duševnímu zdraví se nevěnuje dostatečná pozornost

Je podle Vás psychologická stránka něco, co se ve sportu v Česku zanedbává?

Nerad bych hodnotil příliš plošně, proto svou odpověď rozdělím. Přijde mi, že psychologická stránka výkonu se častěji řeší ve vrcholovém a profesionálním sportu, kde se dnes již běžně setkáme s tím, že mají sportovci svého mentálního kouče či sportovního psychologa. Rezervy vnímám u mládeže, kde jsme, co se využití potenciálu mentální přípravy týče, stále ještě v plenkách. Nebývá zvykem, aby sportovní kluby a organizace s touto složkou přípravy pravidelně a systematicky pracovaly.

Čím to podle Vás je?

Problém spočívá v tom, že si řada lidí působících ve sportu ještě nedokáže dostatečně jasně představit, co to mentální/psychologická příprava je a v čem konkrétně spočívá její přínos, když se jí věnuje dostatečný prostor. Setkávám se s redukcí na dva extrémy. Za prvé, že v mentální přípravě jde o odstraňování nejrůznějších problémů ve výkonu a je tím pádem pro ty, se kterými není něco v pořádku. Za druhé, že mentální příprava je o zvyšování sportovní výkonnosti, které se dostatečně zvládnou věnovat sami trenéři, a proto pozice mentálního kouče či sportovního psychologa není v klubu potřebná či dokonce žádoucí. O obou těchto pohledech bychom mohli dlouze diskutovat. Zejména otázka slazení role mentálního kouče a trenéra je poměrně složitá. Za sebe chci zmínit, že sportovní prostředí je, podobně jako prostředí byznysu, silně orientované výkonově. V takovém rámci se stává, že se tématům jako je psychická pohoda či duševní zdraví nevěnuje dostatečná pozornost. Nejsou totiž, na rozdíl třeba od přípravy kondiční, tak snadno měřitelné a tím pádem vykazatelné. Přes tyto nedostatky bych ale neřekl, že je téma psychického zdraví tabu. Rozhodně je ale co zlepšovat.

Jaké sledujete trendy ve Vašem oboru, co se týče sportu?

V oblasti mentální přípravy je trendem využívání online sféry. Můžete se setkat s celou řadou webinářů, kurzů či vzdělávacích přednášek, které lze sledovat z pohodlí domova. V oblasti sportu vnímám jako trend zrychlování a taktickou propracovanost, které souvisí s rozvojem moderních technologií. Týmy dnes běžně používají při trénincích i zápasech video, vedou se komplexní statistiky, které nám dávají detailnější pohled na výkonnost sportovce. Tyto možnosti s sebou přinášejí některé výzvy pro oblast mentální přípravy. Jednou z nich je dokázat být ponořen do hry a nenechat se rozptýlit nejrůznějšími daty a čísly o vlastní výkonnosti.

Radíte také podnikatelům, je pro Vás přístup k nim jiný než ke sportovcům?

Mou hlavní klientelou jsou sportovci napříč různými sporty, čas od času ovšem spolupracuji rovněž s lidmi z jiných odvětví, včetně podnikatelů. Můj přístup k nim je podobný v tom smyslu, že společně identifikujeme důležité otázky a témata, kterým se chce klient věnovat, a usilovně pracujeme na tom, aby se rozvíjel při jejich řešení či aby o nich zkrátka důsledně přemýšlel. Není mým cílem sportovcům ani podnikatelům radit, co mají dělat nebo co je dobré si myslet, ale spíše je podnítit k tomu, aby se nad tématy zamysleli z nových úhlů. Mezi sportem a byznysem existuje řada podobností – v obou oblastech jste vystaveni určitému tlaku na výkon, potřebujete umět dobře komunikovat s lidmi nebo si dokázat rozumně organizovat čas. Jsou zde ale i rozdíly, které se do spolupráce promítají. Sport je ze své podstaty tělesnou, pohybově náročnou aktivitou, u které se potřebujete často rozhodovat ve zlomku vteřiny. To s sebou přináší třeba zvýšené nároky na koncentraci a kontrolu vlastních myšlenek během výkonu. Jsem nicméně přesvědčen, že mentální příprava a filosofická konzultace mohou být velmi přínosné jak pro sportovce, tak pro podnikatele.

A na závěr trošku praktická rada, jsou nějaké univerzální triky, jak  se sportovci drží v „psychologické pohodě“? Pomáhají tomu třeba i pověstné rituály, je to něco s čím také pracujete?

Nenazýval bych to přímo „triky“, ale existuje celá řada osvědčených způsobů, které nám pomáhají udržovat si duševní pohodu. Osobně považuji za velmi přínosné dokázat si vyhodnotit vlastní výkon tak, abychom se v něm zorientovali a poučili se z něho, ale zároveň abychom se v něm příliš „nebabrali“ a nepřenášeli si z něj možné frustrace do dalších oblastí života. Díky za zmínku rituálů, které jsou ve sportu často využívaným nástrojem! Když se sportovci narazíme na dané téma, zajímám se, do jaké míry jsou si vědomi přínosu toho, co konkrétně dělají. Některé rituály mají funkční charakter, některé jsou spíše dílem pověrčivosti a mohou nás dokonce nezdravě svazovat. Pokud bude mým „rituálem“ před výkonem specifická rozcvička podpořená krátkým dechovým cvičením, pak půjde o něco, co mě částečně připraví na výkon. Pokud bude mým rituálem oblékat si vždy pravou botu první, může mi to dodat určitou předzápasovou pohodu, ale na podání kvalitního výkonu mě to reálně nepřipraví. Stručně řečeno – rituály ano, je ale potřeba si uvědomit, že nejde o hlavní nástroj pro přípravu na dobrou hru.

Čtěte také: VIDEO: „Nemáte žádnou pěnu,“ Pastrňák vysvětloval Američanům v čem je české pivo lepší než americké