Česká líheň hokejových brankářů se znovu ozvala s novým světovým talentem. V jednom z dílů Study Gate podcastu (Study Gate – Češi v USA) se objevil brankář bronzového juniorského reprezentačního týmu – Michael Hrabal. Michael momentálně chytá za University of Massachusetts a byl draftován v druhém kole draftu Arizonou Coyotes (NHL). Již nyní mu experti předpovídají úspěšnou kariéru a mezi jeho nejvýraznější přednosti řadí klidnou povahu, jeho výšku a tvrdou práci skloubenou s talentem.Přečtěte si rozhovor o jeho dosavadní kariéře, kritice a výhledů do budoucna.
Nedávno jste se vrátili z mistrovství světa juniorů, kde jste s národním týmem získali bronz. Jak to s odstupem času hodnotíš?
Je to skvělý úspěch. Těch medailí za pár posledních let z mistrovství moc nebylo. Určitě je to pro mě největší týmový výsledek. S odstupem času si člověk řekne, že těch příležitostí tolik třeba mít nemusí… a myslím si, že je to obrovská věc a jsem rád, že jsem mohl být součástí.
Jo jo, mám medaili pověšenou doma na poličce (úsměv). Je tam…
Tebe hodně odborníků hodnotilo jako klíčového hráč našeho týmu. Byl na tebe vyvíjen nějaký tlak?
Tak já myslím, že gólman je celkově hodně důležitá role. Hlavně když se dostanete do bojů, kdy hrajete s top týmy, které na papíru mají víc draftovaných hráčů, mají víc kluků z prvního kola, tak ten gólman prostě zachytat musí. Tlak jsem úplně necítil. Určitě jsou zápasy, který bych chtěl zachytat líp, abych klukům víc pomohl, ale na konci dne…vyhrál jsem bronz, což je ta hlavní věc.
Jaká je tvoje role v týmu?
Být gólman je hodně mentální věc. Člověk musí mít na zápas čistou hlavu, musí být pozitivní. Třeba já v den zápasu jsem uzavřený do sebe, moc se neozývám. Prostě musím klukům pomoct. Čím lepší výkon podám, tím větší šance na výhru je.
Čtete si komentáře na sociálních sítích? Nebo máte zákaz?
Před každým mistrovstvím je porada od mediálního týmu o tom co a jak. Vždycky doporučují nic si nečíst, protože pak to může člověku jen stoupnout do hlavy… a myslím si, že je to prostě zbytečný, každý jde do zápasu, aby podal nejlepší výkon. Hrajete za svoje jméno a svou zemi. To, že se zápas nepovede, to se stává a lidi co tohle píšou… člověk si může jen říct co oni asi takhle dokázali. Určitě se to k nám dostane, ale důležité je se z toho nijak nesložit a prostě jít do dalšího zápasu.
Příliš neslavím. Zatnu jen pěstičku. Je hezký, když pak kluci jedou za mnou si plácnout, ale jinak ne. Moc to neslavím… že bych tam dělal nějaký pózy, to ne (smích).
A co se ti naopak honí hlavou, když proti tobě jede hráč?
„Teď to chytím“… prostě mít pozitivní talk. Trošku přečíst jakou jede rychlostí nebo co může udělat… a pak už je to trochu o štěstí.
Studuješ nějak hráče? Víš, co třeba dělají při nájezdech?
Jo. Na nájezdy s Američanama jsme se připravovali. Gólmanskej trenér, pan Láska, nám to nakreslil a připravili jsme se. Ale jak mám ty dva metry, tak vám řeknu… 90 % kluků to chce vystřelit mezi nohy, a prostě to vystřelí.
Máme kabinu za 5 milionů dolarů
Proč jsou některé týmy mnohem úspěšnější?
V NHL je to trošku něco jiného, tam je to o draftech a tradech, ale v té NCAA (univerzitní soutěž, ve které Michael Hrabal nastupuje za University of Massachusetts pozn. red.) to je o tom kam vy chcete a koho ten klub chce. Ty nejlepší týmy co tady jsou, jsou ty nejbohatší. Dobrá škola… ale ti kluci co tu jsou top vědí, že školu tolik nepotřebují a za dva roky budou draftováni do NHL. Ty nejlepší týmy co tady jsou (v NCAA) mají hráče co se chtěj nejvíc rozvíjet, mají nejvíc peněz. Už často nabízej klukům nějaký peníze, aby s nimi podepsali.
Ty jsi hrál v amatérské juniorské soutěži, abys mohl jít do NCAA. Můžeš si teď na univerzitě vydělávat?
(…) Už prodávají i naše dresy a z toho máme procenta. Oni nám nemůžou dávat peníze, tak máme různé poukázky, takže aspoň něco. A když jste mezinárodní student, tak nesmíte na Instagram dávat žádné příspěvky se svými sponzory po dobu co jste v Americe… jinak můžete přijít o možnost tady hrát. Takže asi tak. Nesmíte je s vědomím nijak označovat. Pár lidí si dres koupilo, ale ono zas těch peněz z toho tolik není, ale je to hezký… taková podpora.
Jak velký máte univerzitní stadion?
Kapacita je asi osm a půl (tisíc fanoušků)… to už je hezký. Je to jeden z větších stadionů.
Jak vypadají univerzitní sportoviště? Dočetli jsme se, že často mají univerzity i lepší zázemí než týmy v NHL.
Jo, tak to je pravda. Naše zázemí je top tři… top pět v tý NCAA lize. Máme kabinu za pět milionů dolarů, což je fakt raketa. Vířivky, studená voda, obří místnost na meetingy… můžete si najít videa. To je úplně jiná úroveň.
Jaký je vztah mezi brankáři?
Ono je to vždycky těžký. Každej chce chytat. Já se s nima vždycky snažím udržet kamarádský vztah… přece jenom jsme jeden tým, takže vždycky je důležitá s nimi být v pohodě. Není úplně příjemná pozice.
Liší se nějak atmosféra v kabině Čechy versus Amerika?
Myslím si, že ne. Jsme pořád hokejisti. Tady trenér hodně dbá na komunitu a abychom byli jeden tým. Když hrajeme je vidět, že do všeho jdeme na plno. Máme partu, kterou už asi nikde jinde nezažiji. Po tom zápase se Slovákama s reprezentací se ta parta taky utužila, ale tady mám víc kluků, se kterými se cítím fakt blízko.
Jaký je hokej na univerzitě?
Tady je to starší hokej… systémový. Má velkou intenzitu. Nedá se to vůbec porovnat… kluci jsou tady silnější, rychlejší a zároveň je to víc systémový.
Co bys poradil hokejistům, kteří se chtějí dostat do USA?
Prostě makat. Je to těžký… znám hodně kluků co posílají i videa… což taky funguje. Záleží jakou hraješ úroveň. Prostě makat, nevzdat se svého snu. Nebát se jít do Ameriky, klidně i do nižší soutěže. Ty nižší soutěže jsou sledovaný z vyšších lig a mnohokrát z nich byli kluci vytažený… a tou cestou se dostali výš a výš.